První vesmírná povídka.

“Davide…”. “Davide, vzbuď se…“. Někde v dálce se pomalu rozbíhalo něco starého rezavého, už dávno zapomenuté a nepotřebné. „Davide, nemám moc času, vzbuď se prosím!“. Znělo to dost naléhavě. Jako bych se budil z děsné kocoviny. Ať se včera dělo cokoliv, muselo to být děsné. Začal jsem skládat nit k niti, myšlenku k myšlence a…

Pokračovat ve čtení →

Něco málo o škole…

Tak jsem se vám ještě nepochlubil, že jsem se na stará kolena rozhodl potrápit svou šedou kůru mozkovou učením. Ke čtyřicetinám jsem si po tříletém dálkovém studiu dopřál státní maturity. To samo zpětně byla neuvěřitelná cesta přes toliko překážek, že se divím, že to má dobrá žena se mnou vydržela. Krom učení běžných středoškolských předmětů,…

Pokračovat ve čtení →

Tichá Orlice

V roce 1520 portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães, při své cestě na Filipíny, byl tak nadšen klidnou hladinou oceánu, kterým proplouval, že jej nazval oceánem Tichým. Už se nikdy nedozvíme jména všech kapitánů a námořníků, kteří se při potápění svých lodí, v bouřlivých vodách oceánu s tak lákavým názvem, v posledních okamžicích svého bytí, zmohli…

Pokračovat ve čtení →