Tak jsem se vám ještě nepochlubil, že jsem se na stará kolena rozhodl potrápit svou šedou kůru mozkovou učením. Ke čtyřicetinám jsem si po tříletém dálkovém studiu dopřál státní maturity. To samo zpětně byla neuvěřitelná cesta přes toliko překážek, že se divím, že to má dobrá žena se mnou vydržela. Krom učení běžných středoškolských předmětů, jako byla matematika, chemie, ekonomika, management, český jazyk apod. Jsem se učil i anglicky. Chtěl jsem využít příležitosti a konečně se po dvaceti letech naučit anglicky. A vzhledem k tomu, že jsem v hodinách hodně zaostával, jezdil jsem na doučování. Nejdřív jednou za čtrnáct dní, pak každý týden a poslední rok i dvakrát týdně. Angličtina mě začala bavit a kupodivu jsem ji dal za tři.
Maturita mi dodala sebevědomí a tak jsem využil příležitosti a přihlásil se na VUTBR, tedy vysokou školu technickou v Brně. Přijali mne s otevřenou náručí a… tady příběh z Brna pomalu končí. Předměty byly jak z jiného světa. Matematika, ač je to předmět, který mám opravdu rád, mi nedávala spát. Derivace, integrály, Taylorův polynom a jiné byly pojmy o kterých jsem do té doby snad ani neslyšel. Fyzika, geodezie, pozemní stavitelství a jiné, jsem do sebe rval co to šlo a výsledek skoro nula. Když přišlo zkouškové období, měl jsem snad zázrakem skoro všechny předměty úspěšně, tedy považujete-li E jako úspěch, já jo, za sebou a zbývala matematika. První zkoušku jsem neudělal a ani nevím jak jsem z něj dopadl. Na druhý pokus jsem získal 12 bodů ze sta a to bylo snad jen za to, že jsem se uměl podepsat a vyplnil správné datum. VUTBR je úžasná škola, ale bohužel jsem ji nezvládal a tak jsem to raději dobrovolně vzdal a studium zde ukončil.
Zhruba půl roku jsem žil s takovým divným pocitem, že mi něco uteklo, že jsem něco ztratil. Možná to znáte, že se jednou probudíte, koukáte kolem sebe a hledáte to co tam mělo být a nikde to není. Ten pocit sílil a jednou jsem skoro bezděčně sáhl v knihkupectví po učebnici středoškolské matematiky, která se zrovna věnovala derivacím a zaujala mne. Pak to začalo jít ráz na ráz. Kniha ke knize, poučná videa na internetu. První testy a ono mi to začalo jít. Tak jsem zkusil integrály. Konečně pochopil rozdíl mezi určitým a neurčitým integrálem. Diferenciály také na sebe nenechaly dlouho čekat a bác ho. Utekly dva roky a já se přistihl jak prohledávám internet a hledám vysoké školy, kde by se učilo o víkendu. Brněnská vysoká měla také tu potíž, že tam byla výuka v pátek a to je pro zaměstnaného člověka peklo a byl to také jeden z důvodů k odchodu. Nebudu zbytečně napínat, ale opravdu jsem dvě školy našel jedna v Ostravě, druhá v Českých Budějovicích. Úplně jsem zapomenul poznamenat, že jsme měl od začátku vyhlídnutý určitý obor, který je spojen s mou prací a tak jsem chtěl propojit získané znalosti s mou prací. Hledal jsem školy, kde je obor pozemního stavitelství. Rád bych si jednou dělal vlastní projektovou dokumentaci ke konstrukcím, které v naší firmě vyrábíme. Hodil jsem si mincí a vyhrály to České Budějovice. Poslal jsem přihlášku a celý napnutý jsem čekal na odpověď. Po čase skutečně přišla a přinesla dobré zprávy. Přijali mne. Nedočkavě jsem čekal na září, až se začneme učit. Že mě učení baví jste už asi poznali. Opět jsem hlavu ponořil do knih a skript. Po večerech zpracovával odpovědi k otázkám, psal seminární práce a zvolna se připravoval na zkoušky. Mám za sebou druhý semestr a oba dopadly relativně dobře. Jen Angličtina mě opět potrápila a tak si ji budu muset zopakovat v nadcházejícím zimním semestru. Teď jen netrpělivě čekám až skončí prázdniny a opět nastane škola. Jsem skoro na začátku. Semestrů mě čeká ještě šest na bakaláře a tři na inženýra. Snad mi rozum vydrží. I když v dnešní době to mají naše rozumy s námi lidmi hodně těžký.
Tak zatím asi vše a jak bude něco nového, rád se o to s vámi podělím. Sám doufám, že to budou pozitivní zprávy.
Děkuji za pozornost.
