Každého člověka, tu a tam přepadne touha po dobrodružství. A je snad jen správné, tu a tam této touze podlehnout. Motivace pro dobrovolné prožívání nepohodlí a překonávání obtíží spojených s pobytem mimo pohodlí poskytující domov jsou různá. Někdo chce zažít dobrodružství, aby měl co vyprávět ostatním v čase dlouhých zimních večerů. Někdo si potřebuje sám sobě dokázat, že přeci jen ještě žije a nebo jako já, chce jen vypadnout ze stereotypního způsobu života, aby tak trochu oddálil dobu, kdy se z toho všeho zblázní.
Mé dobrodružství mělo být sjíždění řeky Ohře s přáteli a s lidmi co se přáteli teprve stát měli. Touha byla, dobrodružství také, nezbývalo nic méně, než podlehnout. Termín konání byl dán dost dopředu, aby měl člověk dostatek času na plánování cesty, propadání obavám, rozmýšlením si, zda jet a nebo ne, přihlašování a odhlašování. Tedy dost času na pořádný zmatek. Nepatřím mezi dobrodruhy, kteří se stoickým klidem, v den kdy mají vyrazit na cestu, sbalí ruksak, políbí svou ženu a s konzervou v kapse vyrazí na cestu, jako by podobné cesty konali každý den. K mému způsobu cestování patří pravidelné sledování předpovědí počasí, dopravní situace a večerních zpráv, kde by mohly být informace o katastrofách v místech, kde se budu v nadcházejících dnech pohybovat.
Čtrnáct dní před odjezdem jsem měl hotový seznam věcí, které bezpodmínečně na cestě potřebuji. Ani vám nemusím popisovat, jakou paniku ve mně způsobila zpráva od Jany (vedoucí výpravy), která obsahovala doporučený seznam věcí. Skoro půlku z toho seznamu jsem na svém seznamu neměl. Začalo shánění lan pro vlečení, nebo chytání lodě, hub na vybírání vody, podložek pod zadek do lodi a podobně. Že jsem z toho ani jedno nepotřeboval, jsem vám chtěl napsat někde níže, ale když to teď píšu nedá mi to, to sem napsat rovnou. Kolik klidu a cest jsem si mohl ušetřit při shánění. Ostatně samo balení bylo ukázkovým příkladem, jak se balí člověk co do přírody nevkročí jak je rok dlouhý, natož aby v té přírodě strávil noc. Před přírodou mám úctu a tak jsme spolu uzavřeli dohodou, že si navzájem nebudeme moc lézt do života. První verze balení podle původního seznamu čítala tři velké tašky, v kterých si tenisté berou své nezbytnosti na utkání. Do takové tašky by se vešel i tenista, který by se chtěl po prohraném zápase schovat před novináři. Tašku pak nenápadně odtáhne trenér ze hřiště zpět do šatny. Krom tří takových tašek pak ještě jedno menší cestovní zavazadlo. Kdyby se mi podařilo obsah těchto zavazadel nacpat do sudů, do kterých se věci ukrývají před zvědavou řekou a ty pak naskládal na loď, už by se do lodě nikdo nevešel. A sedět na sudech mi přišlo nepohodlné. Přeci jen strávit tři dny na řece bez drobného pohodlí pro zadek nejde. Když jsem u těch sudu. Nevím jak u ostatních vodáků, ale mně se pokaždé podaří zabalit si do nich věci tak, že to co potřebuji nejvíce je vždy nejhlouběji a v případě dvou a více sudů s věcmi je to vždy až na dně toho posledního. Věci jsem nakonec po zralé úvaze zredukoval právě na dva sudy. Ač vybaven vším co bych mohl potřebovat, jsem potřeboval jen to co jsem měl na sobě první den. Snad tedy zkušenost pro příště. Dost bylo řečí o balení, přejdu k cestě samotné.
Cesta byla naplánovaná z Loktu do Klášterce nad Ohří. Zmínil jsem se o tom několikrát, ale kdyby to přeci jen nebylo jasné doplním, že tato trasa bude překonána po vodě, tedy přesněji řece Ohři. Trasa je dlouhá cca 58 kilometrů. Jestliže na jedno zabrání pádla loď ujede cca 2 metry, bylo před námi 30 tisíc zabrání pádla. Na každý den tedy něco kolem 10 tisíc. Teď když na to zpětně koukám, tak tohle vědět, tak mě tam nikdo nedostane. Ale to už tak bývá, že tohle si člověk uvědomí až těsně před začátkem, kdy už sedí v lodi a poprvé zabere pádlem. Není cesty zpět, tedy vpřed.
Počasí bylo takové všelijaké. Ze začátku jsem žbrblal, že by mohlo být víc sluníčko, aby to tolik nestudilo, kdyby se mi podařilo převrhnout loď a v řece se vykoupat. O důvod více být obezřetnější a snažit se loď držet dnem dolů. Opačného názoru byl můj syn, který s nadšením vítal jakoukoliv situaci, kdy loď mě jako kormidelníkovi navzdory porušila rovnováhu a někam se naklonila. Naštěstí jsme to s háčkem Filipem včas vyrovnali a musím pyšně říci, že jsme se ani jednou za ty tři dny na vodě nepřevrhli a v řece se nevykoupali.
Ohře je krásná řeka, procházející krásnou krajinou. Ale jakmile jste v lodi a řeku sjíždíte a začnete se přírodou kochat, hned vám do cesty vrazí nějaký kámen, nebo mělčinu. Na pozorování tedy nebylo moc času, ale i tak ty skály a lesy za nějaké to odstrkávání lodi z mělčiny stálo.
