Tak se mi zas po čase podařilo si na vlastní kůži vyzkoušet co je to bolest. Pravděpodobně existuje nějaká přímá úměrnost, mezi ostražitostí a lehkovážností. Alespoň tedy soudím podle získané zkušenosti. Nebudu dlouho napínat a hned se s vervou pustím do líčení toho, co se událo.
Vyrábíme a montujeme regály. Ona sama tato činnost je dost zajímavá, ale o tom možná někdy jindy, nechám si to na dlouhé zimní večery, kdy už člověk dočte všechny knihy v knihovně a z nouze mu přijdou vhod i články na internetu. Tedy jak píši, na to se můžete těšit jindy.
Montovali jsme jeden regál kousek od Dobříše. Nebyl ani moc vysoký, ani moc dlouhý, prostě normální regál, kam se pak ukládá ledacos na paletách. Možná byla šikmá podlaha, nebo Mars nebyl s Venuší zrovna v nejlepším postavení, prostě jeden nosník tam nešel. „Když to nejde, vezmi na to kladivo…“, říká se v lidové moudrosti. Znaje tuto radu, použil jsem doporučovaný nástroj a jal jsem se tlouci a dotlouci nosník tam, kde měl být. První druhá třetí rána a nic. „Málo tlačíš!“, řekl jsem si a v ranách přitvrdil. Tu mi do obličeje narazil náklaďák. V kreslených pohádkách obětem ran palicí, létají kolem hlavy hvězdičky. Musím upřímně říci, že je tomu i ve skutečnosti. Jen co náklaďák odfrčel, opravdu jsem jich pár viděl. Asi dvě vteřiny, a že to byly dlouhé dvě vteřiny, jsem přemýšlel, zda mám nejdříve brečet, křičet, nebo spustit obojí naráz. Nakonec jsem, si vystačil se slzou a krví z nosu. Palice, kterou jsem tloukl, byla totiž gumová, ono je to v praxi lepší, protože nepoškodí předmět, do kterého se bije. Bohužel má krom této dobré vlastnosti jednu velkou špatnou vlastnost, již jsem si uvědomil právě teď. Tedy nedostatek koncentrace nenamířil odrážející se předmět do volného prostoru, ale nechal jej letět, kam se mu zlíbí, naneštěstí tím směrem byl můj nos. Zatímco jsem se zabýval sám sebou, už se ozývaly hlasy kolegů, proč že jsem ustal s prací a zda že to můžou pustit. Bylo mi to jedno. Držel jsem si nos a nadával na všechno, všechny a strašně moc.
Inu tak to dopadá, když se místo na práci, vaše myšlenky odeberou tam, kam by měly mířit při odpočinku.
